Zlozvyky ve Španělsku mi opravdu vrtaly hlavou a přiznám se, že jsem dlouho zvažoval, zda takový článek vůbec napsat, ale nedalo mi to. Samozřejmě nechci Španěly pomlouvat za jejich zády (těžko si tento příspěvek někdo z nich přečte), ale protože toto téma tvoří podstastnou část mého kulturního šoku, nemůžu se o ně nepodělit. První, co člověka z našich končin ve Španělsku zaujme, je zívání. Španělé si při něm nezakrývají ústa (výjimky se samozřejmě najdou) a já si pokaždé vzpomenu na naši třídní učitelku ze základky, která vždy v takové situaci pronesla něco ve stylu: “Ještě že mám boty, co by se ti vzpříčily v krku, protože jinak bys mě spolknul celou.”…
-
-
Vánoce ve Španělsku komentuje španělský ptáček
Čím se liší Vánoce ve Španělsku od těch českých? Kdy španělské děti dostávají dárky? A co říkají Španělé na českého vánočního kapra s bramborovým salátem? To vše a mnohem víc komentuje španělský ptáček.
-
Vánoce ve Španělsku
Vánoce ve Španělsku jsou neodmyslitelně spojené s vánoční loterií, o které píšeme v jiném článku. Jedná se o opravdový fenomén a není náhodou, že “Lotería de Navidad” je na světě hned jako druhá loterie s nejdelší nepřerušenou tradicí. Provozuje se už od roku 1892 a přečkala i španělskou občanskou válku a fašistický režim generála Franca. Z hlediska celkové částky na vyplacení výher je dokonce největší loterií vůbec (k vyplacení je každoročně přes 2.2 miliardy EUR). A protože se losuje vždy kolem 22. prosince, řada Španělů se na Vánoce stane milionáři. Štědrý den “la Nochebuena” (24. prosinec) je ve Španělsku normálním pracovním dnem, ale řada firem dává zaměstnancům půldenní volno jako…
-
Vánoční loterie ve Španělsku
Vánoční loterie ve Španělsku je obrovská událost, která neodmyslitelně patří k období Vánoc. Zároveň se jedná o častý dárek, který si vzájemně nadělují členové rodiny, aby měli větší šanci, že se jim poštěstí vyhrát tzv. gordo, což je hlavní výhra. Důležitost významu této loterie dokládají i velmi působivé reklamní spoty, které mohou dosáhnout ve své plné formě až 6 minut (v roce 2017 dokonce 19 minut). Reklamy mají každý rok jiný velmi dojemný příběh, který klade důraz na vzájemnou ohleduplnost, lásku a dobrosrdečnost nejen v rámci rodinného kruhu. Ukázku můžete najít pod tímto článkem. Jak loterie funguje? Pokud se chcete zapojit, stačí vyhledat jednu z mnoha prodejen státních loterií (Loterías…
-
Španělská mentalita: Co říkají Španělé sami o sobě?
Kulturní rozdíly a španělská mentalita nás od začátku hodně zajímaly. Ten správný vhled nám zprostředkovala naše profesorka španělštiny Isabel, která měla ten dar, dělat si sama ze sebe (a potažmo i z vlastního národa) legraci. Nehledě na to, že Španělé si obecně rádi dělají legraci úplně ze všeho. Takže jsme se hned na jedné z prvních hodin dozvěděli, že turistům se tady říká “guiris”. Toto slovo pochází z dob válek o španělský trůn v první polovině 19. století, kdy se tak označovali příslušníci vojenských jednotek, které měly ve znaku “GRI”, a často šlo o cizince. Slovíčko, které má i v dnešním významu hanlivý podtext, vzniklo z baskického “guiristino” (španělsky “cristino”…
-
Španělská Tomatina – slavná rajčatová bitva
Španělská Tomatina je místní tradice, která se koná každý rok poslední srpnovou středu v uličkách středověkého města Buñol (asi 40km od Valencie) a je to největší rajčatová válka na světě. Poklidné městečko s 9.000 obyvateli zaplaví přes 20.000 návštěvníků z celého světa (největší zastoupení mají Australané, Japonci, Britové a Američané), aby se mohli zúčastnit rajčatového šílenství. Za oběť padne kolem 150 tun rajčat z oblasti Xilxes (Castellón) speciálně vypěstovaných pouze pro tento účel. Obyvatelé Buñolu od brzkého rána zakrývají svá okna a vchody fóliemi, protože moc dobře vědí, co bude následovat. Už doporučení pořadatelů a oficiální pravidla hovoří za vše: Rajčatová bitva trvá přesně hodinu a její začátek i konec…
-
Isabel Pantoja a Francisco Rivera “Paquirri” – tragický příběh toreadora a růže hozené do arény
Tento tragický příběh toreadora a růže hozené do arény mohl psát klidně autor laciné červené knihovny. O to víc si zřejmě získal srdce lidí tím, že byl skutečný, napsaný životem. Posuďte sami. Byl počátek 80. let. Mladičká začínající hvězda španělského pěveckého nebe Isabel Pantoja se zamilovala do slavného toreadora Francisca Rivery Péreze známého jako “Paquirri”. Cádizský rodák slavil úspěchy jako toreador už od svých 16 let. Někteří novináři o jejich lásce psali jako o růži hozené do arény. Rodačka ze Sevily romského původu, která se od počátku své kariéry věnovala stylu “copla andaluza” a proslula svým temperamentem, si španělského zápasníka s býky vzala v roce 1983 za obrovského zájmu tehdejších…
-
Býčí zápasy nejsou tak úplně férovým soubojem
Ve Španělsku existuje několik věcí, které rozdělují společnost. Býčí zápasy jsou zaručeně jednou z nich. Na jedné straně stojí ti, kteří hovoří o kulturní tradici, a na straně druhé pak ti, kteří tuto “podívanou” vnímají jako týrání zvířat. Nutno dodat, že v některých oblastech Španělska jsou býčí zápasy zakázané, např. v Katalánsku či na Kanárských ostrovech. Ačkoliv bydlíme v Madridu cca 5 minut pěšky od největší býčí arény v zemi, za fanouška koridy se rozhodně nepovažuju, spíš naopak! Přesto svůj autentický zážitek mám. Když u nás byli rodiče na návštěvě, tak jsem zajistil lístek pro tátu, protože chtěl vidět býčí zápasy naživo. Já jsem šel jako doprovod, kdyby bylo potřeba…
-
První dny v Madridu a první dojmy
První dny v Madridu v roce 2012 jsem si pořizoval zápisky a musím se o ně podělit… První den jsem věnoval zabydlování bytečku. Pronajali jsme si ho už z Prahy přes AirBnB s tím, že budeme mít 2.5 měsíce na to, najít si dlouhodobý pronájem. Ačkoliv se to zdálo jako poměrně dlouhá doba, realita nás překvapila a z hledání bydlení se pak stal zásadní problém. O tom ale až později. Veškeré krámy, které jsem navezl z Prahy, jsem protřídil a uskladnil ve skříních, vybalil kufry a konečně jsem si připadal jako „doma“. Vyhlásil jsem pyžamový den, nanosil si dobroty k televizi a sledoval španělské programy. První krok k učení španělštiny. …
-
Příjezd do Madridu byl krušný
Příjezd do Madridu byl krušný. Bylo léto 2012 a já po 24 hodinách v autě dorazil do cizího města plný obav i očekávání. Navigace mě vyhodila na konci Avenidy Abrantes a tvářila se, že lokalizovala i můj dům. Vylezl jsem tedy z auta a šel se porozhlédnout. Připadal jsem si jak na nějaké přistěhovalecké periferii. Špinavé domy, flákající se teenageři, staré báby na plastových sedačkách přímo na ulici. Upřímně, necítil jsem se bezpečně a říkal jsem si, že jestli tady máme první 2.5 měsíce bydlet, tak noční můra začíná. Nakonec jsem ale zjistil, ze čísla popisná jsou tam řádově o stovky vyšší, sedl jsem do auta a uháněl směrem k…
