Po více než týdnu v Brazíli jsem mohl opravdu potvrdit tvrzení mojí kolegyně, že Brazilci jsou hodně “touchy”. Téměř pokaždé, když jsem se s někým střetnul na chodbách kanceláře, tak mě poplácal po rameni. Už jsem vypozoroval, že to byla naprosto normální věc a nestávalo se to jenom mně – cizinci z Evropy, protože Brazilci prý mají děsně rádi cizince. Já jsem na druhou stranu musel působit tak nějak chtivě, když jsem při uvítání kolegyň automaticky dával dvě pusy na tvář – jednu zleva a jednu zprava – jak jsem byl zvyklý ze Španělska. A přitom jsem byl už párkrát upozorněn, že v Brazílii se dává jenom jedna pusa. O…

Zatím jsem neměl moc času poznávat krásy Sao Paula, protože pracovní dny mi moc volného času nedopřávaly. Tak nějak jsem očekával, že to bude v režimu práce, práce, práce, pak na hotel, trochu vyspat a ráno zase nanovo práce. Nicméně šedý stereotyp mi rozbíjelo jiné pracovní prostředí a především jiný jazyk. Zjistil jsem, že dvakrát týdně dostává každý zaměstnanec zadarmo ovoce. Taková milá paní obcházela všechny stoly a každému rozdávala 1 kus. První ovoce, které jsem zažil, bylo jablko. Říkal jsem si, jestli dojde na řadu nějaké exotické neznámé ovoce, tak asi budu muset pozorovat kolegy, abych zjistil, jak se to má jíst. Jablko jsem si snědl a pracoval dál…

První den v práci byl moc fajn. Prokousal jsem se přes recepční, která mluvila jenom portugalsky a dost se ztrácela na mé občance. Uvedli mě k ‘mému’ stolu, kde na mě čekal balíček s welcome dárečky, a pak začala zkouška paměti aneb tak schválně kolik jmen si dokážeš zapamatovat během rychlého představení, kdo se jak jmenuje a co dělá. Brazilská pobočka má cca 100 lidí, ale naštěstí pro mou paměť, hodně z nich bylo na dovolených, protože na jižní polokouli bylo léto tenkrát v plném proudu. Úvodní frázi HR kolegyně doteď slyším ve svých uších: “Chci vám představit Michala, pracuje v centrále v Madridu, ale není to Španěl, je z…

Do Brazílie jsem přiletěl v sobotu brzo ráno, takže jsem měl celý víkend na to, se v klidu zabydlet a prozkoumat okolí hotelu před prvním pracovním dnem. Byl to úplně nový pocit se v lednu potit na ulicích a vyhledávat stín. U snídaně jsem narazil na džus z ovoce zvaného ‘goiaba’. Moudrá wikipedie to překládá do češtiny jako kvajáva hrušková – anglicky guava, jestli to někomu líp napoví? Každopádně mně to nepomohlo, ale i tak jsem se rozhodl to vyzkoušet. Chuťově mi to připomínalo passion fruit, a tak jsem tomu začal říkat ‘ten džus z passion fruit u snídaně’. Následující den ve 13h mě vyzvedla kolegyně, která mi zařizovala administrativní…