Příjezd do Madridu byl krušný. Bylo léto 2012 a já po 24 hodinách v autě dorazil do cizího města plný obav i očekávání. Navigace mě vyhodila na konci Avenidy Abrantes a tvářila se, že lokalizovala i můj dům. Vylezl jsem tedy z auta a šel se porozhlédnout. Připadal jsem si jak na nějaké přistěhovalecké periferii. Špinavé domy, flákající se teenageři, staré báby na plastových sedačkách přímo na ulici. Upřímně, necítil jsem se bezpečně a říkal jsem si, že jestli tady máme první 2.5 měsíce bydlet, tak noční můra začíná.
Nakonec jsem ale zjistil, ze čísla popisná jsou tam řádově o stovky vyšší, sedl jsem do auta a uháněl směrem k centru. Avedina Abrantes se ukázala jako velmi dlouhá a zároveň se s každým blokem, který jsem minul, proměňovala do stále více civilizované podoby. Můj dům s číslem 88 se nacházel v části zcela odlišné od přistěhovaleckého gheta, šlo o hezkou obytnou čtvrť a ze mne spadl velký kámen. Ale ne na dlouho.
Má pronajímatelka byla nedostupná a na jejím čísle mě opakovaně vítala hlasová schránka. Než se mi ozvala, strávil jsem nekonečnou hodinu a půl zoufalými pokusy dostat se do domu, kontaktovat její rodiče, kteří bydleli ve vedlejším domě, ale nebyli doma, a diskuzemi se sousedy. Nakonec jsem odevzdaně skončil u piva v cafeterii, ktera byla v přízemí domu a říkal si, že dokud nebudou zavírat, mám aspoň střechu nad hlavou. Jen mě dost znepokojovalo to auto na ulici, po střechu narvané věcmi, které jsem vezl do našeho nového domova.
Diana se jako typická maňanoidní Španělka přiřítila s asi dvouhodinovým zpožděním a lavinou omluv a já se nezmohl na nic, jen jsem byl šťastný, že bydlím.
Zatím nemůžu než konstatovat, že je mi španělská mentalita sympatická. Už jenom pán na benzínce někde mezi Barcelonou a Zaragozou… Viděl mou SPZku a hned se ptal, odkud jsem, a že slyšel, že Praha je nádherná. Po příjezdu do Madridu soused dědeček byl opravdu upřímně nešťastný, že mi nemůže pomoct, pan z cafeterie mi pohostinně poskytl k pivu tapas, já si snad časem zvyknu i na to maňana!
4 komentářů
Libus+Ka Kusak
Mily pane Modrasku,mily Michale,oba Vas velmi zdravim!Ani nevite, jakou radost mi udelal Vas “Spanelsky ptacek”.Zazitky, pocity,dojmy….pri cteni se mi zaroven vybavuji pocity,dojmy a zazitky moje vlastni.V jinem case, v jine zemi,v jine zivotni etape.A snad prave proto se mi vase psani zda tak blizke,az intimne osobni.Dekuji Vam za ne a netrpelive cekam a tesim se na dalsi…a dalsi…!At se Vam dari!S laskou Liba:-)
modrasek
Milá Libo, moc tě zdravíme a moc děkujeme. Určitě nás spojují podobné prožitky díky tomu světoběžnictví, co máme společné. Měj se krásně, jsme vděční za tvou přízeň!
Karol
Máte asi první nadšenou pravidelnou čtenářku! Paráda!
modrasek
Děkujeme, moc si toho vážíme!