• O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 9.

    Rozhodl jsem se vyzkoušet veřejná kola. Nažhavil jsem aplikaci v mobilu a ta mi ukázala, že v mém okolí je pár volných kol k dispozici. Hned na první stanici jsem zjistil, že tam sice jsou 2 kola, ale aplikace „viděla“ jenom jedno, a to mi z nějakého důvodu nepovolila použít. Nevadí, řekl jsem si a šel jsem na vzdálenější stanici, kde jich mělo být 5 k dispozici. Když jsem tam dorazil, zajásal jsem, protože tam bylo skutečně 5 kol ve stojanech. Zalogoval jsem se do aplikace a zjistil jsem, že tato stanice se mezitím stala dočasně offline a nebylo možné použít žádné kolo. Začal jsem pochybovat o funkčnosti celého systému, ale ještě jsem se podíval…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 8.

    Už jsem si myslel, že jsem po téměř 2 pracovních týdnech tady perfektně rozkoukanej a že už zkrátka vím, jak to v kanceláři chodí, a nic mě nepřekvapí – OMYL. Ráno jsem přišel do práce a naše recepční na mě vychrlila něco portugalsky. Po 8 hodinách spánku, ranním fitku a opravdu bohaté snídani jsem měl dobrou náladu, takže jsem se nenechal rozhodit a zkoušel jsem komunikovat velmi improvizovanou portugalštinou. Zaslechl jsem něco o masážích, když mi recepční ukazovala na svém monitoru časový slot 15:30-16:00. Předstíral jsem, že perfektně rozumím a v hlavě jsem si pořád opakoval 15:30 a taky to, že musím co nejdřív odchytnout kolegyni z HR a ověřit…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 7.

    Historické centrum Sao Paula mi vzalo veškeré iluze. Veřejné stavby jako městské divadlo nebo katedrála byly v obležení lidí, kteří doslova nemají nic a jen tak leží na zemi bosí. Jasně, spousta lidí mi říkala, že v Brazíli jsou obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, ale že to bude až tak drsný, jsem nečekal. Tak nějak optimisticky jsem pořád doufal, že to přece nemůže být tak hrozný. Může! O to víc mi došlo, v jaké bublině si žiju ve své moderní business čtvrti, kde se staví jeden mrakodrap za druhým a potkávám hezky oblečené lidi. Do centra jsem vyrazil jednou v sobotu ráno hned po snídani a rozhodl jsem se, že už je…

  • jazykovka ve španělsku
    O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 6.

    Začal jsem chodit na portugalštinu. Nacpali mě do kurzu s kolegyní, kterou jsem si pojmenoval Emily, protože byla podobná postavě Emily ze seriálu Revenge. Ta moje Emily měla zhruba středně pokročilou úrověň, takže jsem se cítil dost provinile, že jsem jí brutálně pokazil její doposud privátní hodiny. Když jsem se jí žertovně omluvil, že ji musím totálně ruinovat její hodiny, protože jsem absolutní začátečník, tak reagovala celkem chladně a lehce nafoukaně. Tím pádem mi bylo naprosto jasný, že z nás kamarádi asi nebudou. Lektorka byla mladá sympatická holka, která na sebe v úvodu práskla, že je možná dyslektická, takže jsem celkem váhal, zda to, co psala na tabuli, bylo pokaždé správně napsané. Knížka,…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 5.

    Po více než týdnu v Brazíli jsem mohl opravdu potvrdit tvrzení mojí kolegyně, že Brazilci jsou hodně “touchy”. Téměř pokaždé, když jsem se s někým střetnul na chodbách kanceláře, tak mě poplácal po rameni. Už jsem vypozoroval, že to byla naprosto normální věc a nestávalo se to jenom mně – cizinci z Evropy, protože Brazilci prý mají děsně rádi cizince. Já jsem na druhou stranu musel působit tak nějak chtivě, když jsem při uvítání kolegyň automaticky dával dvě pusy na tvář – jednu zleva a jednu zprava – jak jsem byl zvyklý ze Španělska. A přitom jsem byl už párkrát upozorněn, že v Brazílii se dává jenom jedna pusa. O…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 4.

    Zatím jsem neměl moc času poznávat krásy Sao Paula, protože pracovní dny mi moc volného času nedopřávaly. Tak nějak jsem očekával, že to bude v režimu práce, práce, práce, pak na hotel, trochu vyspat a ráno zase nanovo práce. Nicméně šedý stereotyp mi rozbíjelo jiné pracovní prostředí a především jiný jazyk. Zjistil jsem, že dvakrát týdně dostává každý zaměstnanec zadarmo ovoce. Taková milá paní obcházela všechny stoly a každému rozdávala 1 kus. První ovoce, které jsem zažil, bylo jablko. Říkal jsem si, jestli dojde na řadu nějaké exotické neznámé ovoce, tak asi budu muset pozorovat kolegy, abych zjistil, jak se to má jíst. Jablko jsem si snědl a pracoval dál…

  • najít práci ve Španělsku
    O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 3.

    První den v práci byl moc fajn. Prokousal jsem se přes recepční, která mluvila jenom portugalsky a dost se ztrácela na mé občance. Uvedli mě k ‚mému‘ stolu, kde na mě čekal balíček s welcome dárečky, a pak začala zkouška paměti aneb tak schválně kolik jmen si dokážeš zapamatovat během rychlého představení, kdo se jak jmenuje a co dělá. Brazilská pobočka má cca 100 lidí, ale naštěstí pro mou paměť, hodně z nich bylo na dovolených, protože na jižní polokouli bylo léto tenkrát v plném proudu. Úvodní frázi HR kolegyně doteď slyším ve svých uších: “Chci vám představit Michala, pracuje v centrále v Madridu, ale není to Španěl, je z…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 2.

    Do Brazílie jsem přiletěl v sobotu brzo ráno, takže jsem měl celý víkend na to, se v klidu zabydlet a prozkoumat okolí hotelu před prvním pracovním dnem. Byl to úplně nový pocit se v lednu potit na ulicích a vyhledávat stín. U snídaně jsem narazil na džus z ovoce zvaného ‚goiaba‘. Moudrá wikipedie to překládá do češtiny jako kvajáva hrušková – anglicky guava, jestli to někomu líp napoví? Každopádně mně to nepomohlo, ale i tak jsem se rozhodl to vyzkoušet. Chuťově mi to připomínalo passion fruit, a tak jsem tomu začal říkat ‚ten džus z passion fruit u snídaně‘. Následující den ve 13h mě vyzvedla kolegyně, která mi zařizovala administrativní…

  • O životě

    3 měsíce v Brazílii – díl 1.

    Po několika letech práce pro mezinárodní korporaci v Madridu se mi jednoho dne naskytla příležitost jít pracovat na 3 měsíce do pobočky v brazilském Sao Paulu. Bez velkého váhání jsem na to kývnul. A o tom, “co život v Brazílii dal a vzal”, bude několik následujících reportáží. Úplně první momenty po příletu popisuje tento první díl. Po všech šílenostech na brazilském konzulátu v Madridu ohledně pracovního víza jsem byl trochu nejistej, jak bude probíhat imigrační pohovor na letišti ihned po příletu. K mému překvapení jsem byl během ani ne 1 minuty bez jediného slova vpuštěn do země. Na druhou stranu odvoz z letiště zajištěný místní kanceláří považovaný za brnkačku se…

  • práci ve Španělsku
    O životě

    Když vám práci ve Španělsku přihraje osud

    Najít práci ve Španělsku při nezaměstnanosti 25% je tak trochu zázrak. Ve chvíli, kdy jsem nic nehledal, to přišlo. Zavolal mi jistý pán, že se k němu dostal můj životopis a že má jeden projekt, na který bych se mohl hodit. Říkal jsem si, že kvůli něčemu dočasnému nechci hodit za hlavu business správy bytů AirBnB, který jsem s velkým úsilím vybudoval, ale šel jsem si ho vyslechnout.  Z „jednoho projektu“ se vyklubala nabídka na pozici generálního ředitele společnosti, která se specializuje na daňové poradenství a účetnictví pro německé klienty. Přesně jedna z těch nabídek, které se neodmítají. Po 5 kolech pohovorů včetně tvrdé zkoušky z němčiny s rodilým mluvčím a po sezení s osobním koučem,…