Finále rekonstrukce bytu ve Valencii přinášelo v závěru řadu problémů, které jsme asi díky tomu, že jsme v bytě už bydleli, příliš prožívali, a každý zádrhel nám způsoboval infarktové stavy. Myšák byl extrémně alergický na jednoho konkrétního dělníka, který byl opravdu na ránu. Mně zas šel na nervy dědula přes klimatizace, který toho strašně moc namluvil, ale skutek utek. Nejlepším momentem bylo, když dával Myšákovi přednášku z fyziky o tom, že voda teče zeshora dolů, a tím odůvodňoval svou fušeřinu. Byly to intenzivní čtyři týdny dodělávek. Neustále jsme po dělnících uklízeli, aby nám druhý den zase nadělali spoustu nepořádku. A detaily se kupily. Tady neseděla dvířka u kuchyňské linky, jinde…

Byl to takový ten den plný smíšených pocitů. Čekal nás nový život ve Valencii a za sebou jsme nechávali 8 let strávených v Madridu. Bylo nám trochu smutno, protože jsme věděli, že nám Madrid bude chybět, na druhou stranu jsme měli takové to příjemné chvění v oblasti žaludku a těšili jsme se na to, co nás ve Valencii čeká. Přesně si vybavuji náš příjezd do Valencie, kdy jsme zaparkovali před domem, bylo horko, kočky utahané a ukňourané po 4 hodinách v autě a Myšák se vypravil nahoru do bytu na průzkum. Vrátil se a povídá: “Mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.” Ta dobrá byla, že stavební firma…

Konečně nastal velký den D a my si mohli říct: “Stěhujeme se k moři.” Našich 50 krabic už bylo uskladněno ve valencijském bytě a my strávili celý týden přípravami na předání bytu v Madridu.  Trochu nás vystresovala naše realitní makléřka Carmen, které jsme říkali Bohdalka (podoba byla neuvěřitelná). Sdělila nám, že náš pronajímatel coby starý pán předal své majetkové zaležitosti dceři, která je pěkná mrcha. Že prý je schopná dělat obrovské problémy při převzetí bytu, hledá každé smítko, aby mohla strhnout co největší částku z kauce. Prý v jednom bytě i vytahovala z kuchyňské linky pračku, aby našla nějaké nečistoty. Tak jsme udělali takový generální úklid, jaký ten byt určitě…