Z minulého dílu víte, že jsem od Kristýnky a Lucie získal kontakt na HR manažerku velké mezinárodní IT společnosti. Oslovil jsem ji takovým tím klasicky přemotivovaným mailem – něco ve stylu umírám touhou pracovat pro tak báječnou společnost. Pochopitelně jsem o ní nic moc nevěděl, ale nikoho asi nezaujme strohá zpráva, že prostě zoufale hledám práci, aby bylo na nájem! Přesně jak jsem očekával, dlouho se nic nedělo. Pak se mi ozvala Kristýnka, že se vypsala jedna pozice stážisty, tak ať na to mrknu. Okamžitě jsem se na ní přihlásil a pak se zase dlouho nic nedělo. Po nějakém čase se mi ozvala slečna z HR, že by si potřebovala…

Jak už jsem popsal v předchozím díle, situace s hledáním práce ve Španělsku nevypadala nijak příznivě. Takže když mi jedno odpoledne zazvonil telefon a na displeji se objevilo neznámé číslo, svitla jistá naděje! Hovor jsem profesionálně přijmul obvyklou frází “dígame”, což je něco jako české prosím nebo haló. Poté co si paní na druhé straně telefonu ověřila, že mluví se správnou osobou, následovala velmi rychlá smršť španělských slov. Moc jsem se nechytal a tak jsem se zeptal, jestli mi to může zopakovat. Asi si myslela, že pokud zopakuje to samé při stejné rychlosti jen víc nahlas, že to pomůže. Nepomohlo! Ale povedlo se mi zachytit název firmy, ze které volala,…

Tento příběh se začal psát v roce 2012. Tedy v době, kdy jižní Evropa intenzívně prožívala následky finanční krize. V království pod Pyrenejemi se to projevovalo prasknutím realitní bubliny, výraznými škrty ve veřejných výdajích a především obrovskou nezaměstnaností. To znamená, že hledání práce ve Španělsku za těchto podmínek se od začátku jevilo jako hooodně obtížné. Přidejte k tomu omezenou znalost španělštiny a status cizince z východní Evropy a snadno pochopíte jaká reálná očekávání jsme asi mohli mít. Mission impossible! Ale s tímto rizikem jsme se do toho rozhodli jít a tak nezbývalo než zkusit zabojovat. Navíc jsme zůstali nohama na zemi a měli jsme v hlavě záložní plán se po…