V Česku tato profese existovala snad naposledy v meziválečném období. Domovník ve Španělsku (španělsky “conserje” nebo také “portero”) je stále velice rozšířené povolání, i když i zde se uzpůsobilo moderní době a například už nebývá jeho součástí byt v daném domě. Jeho funkce jsou ale stále stejné: stará se o úklid, opravy a údržbu, zajišťuje odvoz odpadků, přebírá poštu a pokud nejste doma, převezme vám od messengera balíček a večer vám ho předá.
Přijde mi ale, že hlavní funkcí domovníka ve Španělsku je být informační kanceláří. A přesně v tomto bodě by se asi měly naježit všechny feministky, nemluvě o bojovnících za rovnoprávnost pohlaví, protože ve Španělsku se vše obrátilo vzhůru nohama. Tato profese je totiž téměř výhradně mužskou záležitostí. Na domovnici zde narazíte jen výjimečně, zato úlohu drbny plní domovníci možná ještě lépe. Vědí úplně o všem, co se kde šustne, navíc se neustále vzájemně informují, protože k výkonu jejich funkce neodmyslitelně patří pravidelné pauzy na kávu v místních cafeteriích, případně shlukování se po skupinkách na ulicích a drbání.
Historek máme spousty, ale jedna za všechny. O to víc je výstižná, protože se přihodila zrovna v době, kdy měl náš domovník Germán dovolenou a na dva týdny ho zastupoval cizí pán. Jednoho dne na mě zazvonil a ptal se, jestli mi patří ten passat, co parkuje na ulici. Říkám, že ano, a on, že je tam policie s odtahovkou a chystají se nám ho odtáhnout. Nastala totiž další španělsky typická věc, stěhovací firma v noci umístila před jeden dům dočasné značky zákazu zastavení, a protože jsem ten den ještě nevyšel, nemohl jsem vědět, že jsem se ocitl v zákazu. Tak jsem vystartoval auto přeparkovat a po návratu jsem panu domovníkovi děkoval. A on mi hned vyprávěl, že jak se v ulici objevila odtahovka, začali se okolo ochomýtat domovníci z přilehlých domů, samozřejmě to řešili a jeden z nich tomu našemu řekl, že ten passat patří dvěma italským klukům (“chicos italianos”) z jeho baráku. Tak neváhal a volal našemu Germánovi na dovolenou, aby zjistil, v kterém bytě bydlíme, a mohl nás upozornit. Vysloužil si tak za odměnu sadu českých piv. Aspoň bude moct na příštím sedánku u kávy opravit kolegy, že nejsme Italové.
Domovník ve Španělsku je považován tak trochu za součást rodiny. Patří k určitému bontonu, že s ním pokaždé prohodíte pár slov a samozřejmě v rámci španělské mentality s ním prožíváte i jeho trable. Ten náš si užil své. Při plavání v bazénu dostal infarkt a málem se utopil. Na druhou stranu my s naší českou mentalitou jsme občas alergičtí na takové to pravidelné poplácávání po ramenou a rádoby chlapské řeči, které vysílá pokaždé, když procházíme recepcí. Ale patří to k místnímu kolorytu, tak nic nenaděláme. Navíc dobrý vztah s domovníkem vám může ušetřit řadu nepříjemností.