Moje mamka má velkou pravdu, když říká, že nejlepší je nic nemít. Člověk si tak ušetří spoustu problémů. Poté, co jsme absolvovali STK a auto úspěšně přihlásili ve Španělsku, trable nepřestaly. Na úvod je nutné říct, že auto je ve Španělsku považováno opravdu jen a jen za věc. Takové to oprašování a řešení každého sebemenšího škrábance, které známe z Čech, jsme museli hodně rychle zapomenout, zvlášť když auto parkovalo na ulici.
První nepříjemnost přišla, když jsem jednoho rána auto objevil vykradené. Řekl mi o tom náš domovník. Této pro Španělsko tak typické profesi chci věnovat zvláštní článek, nicméně domovníci jsou největšími drbnami v ulici a vědí o všem, co se kde šustne. Auto mělo vymlácené sklo spolujezdce, byla přes něj natažená policejní páska, takže už to tak mohlo být několik dní (ačkoliv policie nás nekontaktovala) a zmizela navigace. Zloděj se moc nenamáhal, protože v autě zapomněl šroubovák. Škoda 2.500 EUR. Samozřejmě jsme měli uzavřené jen základní povinné ručení, takže pojistka nic nekryla. Takže náš rozpočet zaplakal a ještě k tomu ta otrava se servisem, ohlášením na policii atd. Nicméně jsme si po této zkušenosti sjednali připojištění proti krádeži.
Po nějaké době jsme se vraceli pozdě v noci z Valencie a auto jsme museli nechat zaparkované v jedné úzké uličce. Druhý den ráno jsem měl termín v servisu na pravidelnou údržbu a auto jsem našel totálně nabořené. Škoda 3.000 EUR. Když servisní technik viděl moje zoufalství, protože auto nemělo havarijní pojištění, ptal se mě, jestli jsem třeba za stěračem nenašel vzkaz s telefonním číslem. A to jsem si vzpomněl, že jsem v tom šoku nějaký rozmočený papírek vztekle vyhazoval. Předchozí noc totiž vydatně pršelo. Vrátil jsem se tedy na místo činu, papírek našel, usušil a opravdu na něm byl vzkaz: “Viděl jsem toho, kdo ti to udělal. Zavolej mi na…” Telefonní číslo bylo dost nečitelné, ale po několika pokusech jsem se svědkovi nakonec dovolal a muselo mi ho seslat samo nebe, protože měl i poznamenanou SPZku toho vozidla. Navíc mi řekl, že to byla odtahovka, která ulicí neobratně projížděla a naše auto nabořila. Pojišťovna nám nabídla právní asistenci, ale protistrana odpovědnost odmítla. Odtahovky mají bohužel ve Španělsku špatnou pověst, mají velmi dobré právníky a naše šance byly mizivé. O to víc jsme byli překvapeni, když nám asi po půl roce přišel od právníků dopis, že nám vysoudili kompletní náhradu škody i s úroky.
Nemusím asi dodávat, že jsme si auto ve Španělsku připojistili i havarijně. V této souvislosti mám takové podezření, že pojišťovny mají speciální zaměstnance, kteří způsobují škody na autech, která nemají kompletní pojištění, a nutí tak jejich majitele si vozidla připojišťovat. Moji konspirační teorii podporuje i fakt, že od té doby se nám s autem nic nestalo. Až na pár nových škrábanců.
O našich trablech s autem ve Španělsku mluvíme i v našem podcastu.
