Jakmile jsme vyřídli složité poplatky pro přihlášení auta ve Španělsku, vrátili jsme se k dlouhému seznamu obdrženému na španělském dopravním inspektorátu a plnili jeden krok za druhým. A bylo jich požehnaně. Jedním z těch náročnějších bylo absolvování STK ve Španělsku (zde “ITV”, což znamená “inspección técnica de vehículos”). Povzbuzeni dvěma měsíci intenzivních kurzů v jazykovce jsme se cítili příjemně naladěni vyrazit do terénu a ukázat všem, jak náramně zvládáme komunikaci ve španělštině. A na vlastní kůži jsme pocítíli, co znamená ono “pýcha předchází pád”.
Už si nepamatuju proč, ale zřejmě abychom si to společně užili, jsme na STK ve Španělsku vyrazili oba. A výlet se velice rychle proměnil v noční můru. Málokdy předtím jsem si připadal opravdu jako absolutní blbec. Technici ze stanice STK na nás drmolili naprosto nesrozumitelnou haťmatilkou, zavalili nás otázkami a instrukcemi, navíc jak jsme pochopili, všeho se účastnil i jejich šéf, protože šlo o komplikovaný případ komplexního přehlášení auta z ciziny, a přizval k tomu i další kolegy, zřejmě aby se přiučili. A uprostřed toho jsme se nacházeli my, dvě naprostá trdla, která vůbec neměla ponětí, co po nás chtějí. V určité fázi jednomu technikovi došla trpělivost, vystrnadil nás z auta a celý proces absolvoval za nás.
Aby té potupy nebylo málo, vysvětlili nám, že je potřeba ještě auto zvážit a instrukcemi typu “támhle doprava a za modrým přístavkem doleva a pak tam a tam…” nám rychlostí samopalu vysvětlili, kudy se máme v areálu přemístit k váze. Úplně jako dnes vidím ten pohled do zpětného zrcátka, jak se tam tři postavičky chytají za hlavy, když jsme zcela evidentně vyrazili úplně špatným směrem, a jak za námi běží a zuřivě gestikulují, kam máme jet.
Domů jsme ten den sice dorazili s vyřízenou STK ve Španělsku, ale zároveň s pořádnou depresí, ze které jsme se ještě řadu dní dostávali. Ale kdo říká, že začátky jsou snadné? Život vás vždycky včas vrátí nohama zpátky na zem.
Na druhou stranu ten triumf, který jsme zažili, když jsme se s celou hromadou vyřízených formalit dostavili na dopravní inspektorát a všechno bylo v pořádku? Ten byl k nezaplacení. I když následovala ještě jedna kuriozita. Po zkušenosti s českým dopravním inspektorátem jsme předpokládali, že si odneseme španělské SPZky. Ale úředník nám dal jen nějaký papír a už nás lifroval pryč. Když jsme se sháněli po SPZkách, vysvětlil nám, že máme jít do nějakého zámečnictví v okolí, dát jim ten dokument z inspektorátu a SPZky dostaneme. Následovala opravdu třešnička na dortu celého procesu, protože ušmudlaná paní zámečnice si od nás vzala dokumentaci, odebrala se někam dozadu, odkud se začalo ozývat klepání plechu, načež asi po pěti minutách přinesla fungl nové španělské SPZky. Nevěřili jsme svým očím, ale ona je tam opravdu někde vzadu napůl ručně vyrobila. Někdy vás prostě ty kulturní rozdíly totálně odbourají.
Poslechněte si náš podcast o tom, jaké problémy můžete mít s autem ve Španělsku.
