jazykovka ve španělsku
O životě

Zpátky do školních lavic – 1.díl

Co by to bylo za španělské dobrodružství, kdybychom se při něm nezaměřili na místní jazyk? Vlastně to byla jedna z takových berliček, kterými jsme se uklidňovali před velice pravděpodobným nezdarem v cizím království. Říkali jsme si: “Když se nám do roka nepovede ve Španělsku uchytit, tak se aspoň naučíme další světový jazyk”. Plán byl jasný, a to absolvovat hned po příjezdu intenzivní kurz španělštiny. Ono by nám stejně asi nic jiného nezbylo, protože jak jsme se mnohokrát sami přesvědčili, s angličtinou tu člověk daleko nedojde. Zejména na úřadech to je hotová mission impossible, ale úřady jsou kapitola sama pro sebe, která si zaslouží samostatný článek 🙂

Jazykovou školu jsme si vybrali ještě před samotným odjezdem do Madridu. Zvítězila u nás jazykovka Don Quijote. Hlavní roli hrála cena, recenze studentů a pak důležitý faktor jménem ‘mají wifi v celé škole!’ V roce 2012 nebyla wifi takovou samozřejmostí, ani neexistoval tak příznivý datový roaming v rámci EU, jak ho známe dnes!

První školní den jsme podstoupili rozřazovací test a pohovor. Pravdou je, že jsme sice absolvovali pár hodin španělštiny v Praze, ale byla to velmi základní úroveň. Pro představu: abeceda, dobrý den, jmenuji se atd. Takže je celkem logický, že rozřazovací rozhovor v Don Quijote byl velice krátký. Po pár otázkách jsme se zákonitě dostali do úzkých a nezbylo než vykulit oči a dát tím jasné znamení ‘nerozumím’. Skončili jsme oba ve stejné třídě úrovně A1 a spolu s námi válčili: sympatická důchodkyně s elegantním účesem Françoise, seriózní britský architekt Alex, dvě německé studentky Sonia a Tati a ještě několik asijských studentů, na jejichž jména si už nevzpomínám. Na co si ovšem vzpomínám dost živě, je brutální kresba useknuté ruky včetně všech detailů vytékající krve, kterou si kreslila jedna asijská studentka vedle mě. Asi se zrovna nudila a těžko říct, čí ruku si představovala.

Naše hlavní profesorka se jmenovala Isabel a člověk si ji musel ve vteřině oblíbit pro její dramatičnost a radost ze života! Jak moc se pozná, když člověk miluje svojí práci a dělá to, co ho baví!!! Isabel používala dvě oblíbená slova k vyjádření našeho pokroku – fatal a genial – a myslím, že tady není potřeba českého překladu.

Více zážitků z jazykové školy v dalším díle.

Hodnocení článku:

[Celkem hlasů: 2 Průměr: 5]

Pošli to přátelům…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *