Valencijská pochoutka titaina pochází ze čtvrti Cabanyal-Canyamelar (píšeme o ní tady) a patří mezi místní typická velikonoční jídla. Dnes si ji ale můžete dát v kteroukoliv roční dobu v řadě restaurací v této přímořské čtvrti (o restauracích v Cabanyalu píšeme zde, najdete tam i ty, kde jsme titainu ochutnali). Pokud se mluví o čtvrti Cabanyal-Canyamelar, často se říká, že voní po moři a chutná po titaině (“huele a mar y sabe a titaina”).
Zralá rajčata, pečená červená a zelená paprika, tuňák (používá se šťavnatá tučnější část z břicha/boku ryby, tzv. “tonyina de sorra”), česnek, olivový olej, špetka soli a cukru a hrst piniových oříšků, to jsou ingredience této husté omáčky.
Valencijská pochoutka titaina je elementární součástí kuchyně čtvrti, která byla historicky obývaná rybáři, námořníky a přístavními dělníky. Jejich fyzicky těžká práce vyžadovala výživnou stravu, která není náročná na přípravu a zároveň se dá snadno skladovat řadu dní.
A protože je titaina bezmasá, stala se oblíbenou pochoutkou právě o Velikonocích, kdy katolická církev zakazovala konzumaci masa.
Valencijská pochoutka titaina se může servírovat studená i teplá. Zároveň vznikly nové variace, takže si ji můžete dát třeba zabalenou do placky zvané “coca”, případně ve formě plněných sendvičů nebo jako piroh (tzv. “empanadilla”).
Pokud titainu ochutnáte, možná vám vzdáleně připomene naše lečo, zvlášť pokud si odmyslíte toho tuňáka. Ne nadarmo se jí říká “pisto de Valencia”, což v doslovném překladu skutečně znamená valencijské lečo. Její chuť je ale výrazně intenzivnější.
Pokud si chcete titainu zkusit připravit, přidáváme video s receptem našeho oblíbeného šéfkuchaře Karlose Arguiñana:
Chcete-li si přečíst další články z oblasti gastronomie, podívejte se do této rubriky.
