Jakmile se řekne španělská siesta, mnohým se může automaticky vybavit slunce a pohodové nicnedělání. Ne všichni však mají jasno, co vlastně znamená slovo siesta a jaký historický původ a význam se za ním skrývá.
Slovo siesta pochází z latiny a v překladu znamená řadovou číslovku „šestá“. Staří římané údajně používali 12ti-hodinové členění dne, přičemž jeho začátek vždy určoval východ slunce. Šestá hodina (od východu slunce) tedy znamenala zhruba polovinu dne kdykoliv během různých ročních období. A právě šestá hodina byla považovaná za hodinu s nejvyššími denními teplotami a proto byla Římany používána k přestávce v denních povinnostech a k odpočinku.
Jiná legenda praví, že svatý Benito z oblasti italské Umbrie nakázal všem duchovním povinně odpočívat šestou denní hodinu na svém lůžku v naprosté tichosti, aby nabrali sílu na zbytek dne. Tento příkaz se postupně uchytil i v klášterech v jiných částech Itálie. Jak je vidět, španělská siesta má zřejmě svůj prapůvod na italském území a Španělé tak nejsou jediným národem holdujícím této formě odpočinku.
Španělská siesta má úzkou vazbu na biorytmus lidského těla. Po vydatném obědě totiž dochází k přesunu krve z nervového systému do žaludku, aby mohlo dojít ke kompletnímu trávicímu procesu. Mozková aktivita následně poklesne, což vyvolá pocit únavy. Pokud k tomu navíc přidáte vysoké teploty kolem poledne ve Španělsku (zejména v horkých letních měsících), taková kombinace skutečně výrazně zkomplikuje duševní či fyzickou aktivitu mimo klimatizované prostory.
Přestože celé Španělsko zná pojem siesta, rozhodně ne všichni ji praktikují pravidelně. Říká se, že pouze 40% Španělů si dopřává siestu pravidelně. Ne všechny pracovní pozice si mohou takovou siestu dovolit. Navíc se nejedná o několikahodinový spánek během dne, jak se někteří mylně domnívají. Aby byla siesta prospěšná, doporučuje se její optimální trvání mezi 20 až 30 minutami. Tato délka prý zlepšuje kognitivní funkce mozku, snižuje krevní tlak a dokonce může mít vliv na náladu. Pokud překročíme hranici 30 minut siesty, lidský organismus se poté dostává do hlubších fází spánku, což má za následek to, že se probudíme rozespalí a unavení. Taková siesta pak ztrácí svůj původní význam odpočinku a načerpání sil na druhou polovinu dne.
