Když jsme začali promýšlet stěhování ve Španělsku, nakumulovala se nám řada problémů, jak to načasovat. Stavební firma nám nebyla schopná dát přesný termín, kdy bude rekonstrukce bytu ve Valencii hotová, zhruba to viděli na konec června nebo začátek července 2020. Protože jsme nechtěli zbytečně platit nájem v Madridu za červenec, zatlačili jsme na stavební firmu, aby to opravdu bylo do konce června, nebo aby aspoň byla rekonstrukce dotažená do takové fáze, abychom se mohli nastěhovat a případné dodělávky aby proběhly následně, až už tam budeme bydlet.
Připomínám, že pokud jsme chtěli v madridském bytě skončit ke konci června, museli jsme dát výpověď pronajímateli v průběhu května, a to se teprve čerstvě obnovily stavební práce ve Valencii po covidem vynucené pauze, takže bylo strašně těžké cokoliv odhadnout. Nevědělo se, jak budou fungovat dodávky stavebního materiálu, nebo zda vláda znovu nevyhlásí lock-down.
Další problém byl nouzový stav a zákaz pohybu mezi autonomními oblastmi. Španělská policie prováděla opravdu důsledné kontroly na hranicích jednotlivých oblastí a pokuta byla 600 EUR na osobu. Navíc panovaly velké neshody ohledně výjimek. Jedna platila pro návrat do trvalého bydliště. Myšák měl to štěstí, že si ho vyřídil ve Valencii ještě před vypuknutím pandemie. Já jsem se tedy vrhnul do procesu online vyřizování změny trvalého bydliště a nějakým zázrakem se mi to v průběhu května povedlo. Nikdo nám ale nebyl schopný potvrdit (a to jsme kontaktovali řadu úřadů), jestli to takto bude stačit a budeme vpuštěni do valencijské autonomní oblasti jako osoby vracející se do svého bydliště. My jsme se totiž ve skutečnosti nevraceli, ale šlo u nás o stěhování ve Španělsku. Zároveň kdyby se něco pokazilo, nemohli bychom se už do Madridu vrátit, protože už bychom neměli kam se vrátit. Byla to velká sázka do loterie.
