Po všech problémech s odtokem odpadu, vyplavenými sousedy a fekálním vozem už naši nájemníci ve Španělsku neměli žádné zásadní problémy s užíváním bytu a byli spokojení, stejně tak my jako pronajímatelé. I když kdykoliv nám od nich přišla nějaká zpráva, první reakce byla, že v nás pořádně hrklo v obavě nějaké další katastrofy.
Ozvali se nám, když přišly zimní měsíce, že je jim v bytě zima. Ve Španělsku není běžným vybavením bytů ústřední topení. Nejběžnějším způsobem je klimatizace, kterou můžete v létě použít na chlazení a v zimě si s ní přitopit. Náš byt ale klimatizaci neměl a je pravda, že i když člověk může mít o Španělsku zkreslené představy, že je tam pořád teplo (alespoň ve srovnání s Českou republikou), v zimních měsících může být pár týdnů pěkná zima, zvlášť na pobřeží, kde bývá vysoká vlhkost vzduchu, která pocitově tu zimu ještě trochu přitvrdí.

Naštěstí jsme měli v Madridu elektrický radiátor, který jsme nepoužívali, takže jsme si naplánovali prodloužený víkend ve Valencii a nájemníkům kamínka přivezli.
Jiné komplikace už nenastaly. I když byly na spadnutí problémy se sousedy, o kterých jsme se dozvěděli až s odstupem času, kdy už jsme v bytě tyto nájemníky neměli. Soused ze čtvrtého patra nám vyprávěl, že to tam občas působilo jako marihuanové doupě a že byly dny, kdy se silný zápach marihuany šířil i na schodišti domu. To prý byly momenty, kdy nás chtěli kontaktovat a požádat nás o zásah, ale nakonec to nechali být.
Jak vidíte, neměli jsme to my ani naši nájemníci ve Španělsku snadné. Nakonec to neměli lehké ani sousedé v domě, a to jsme byt pronajímali jen rok a půl. Pak přišly změny, naše další velké životní rozhodnutí a do toho všeho zasáhl covid. O tom ale až příště.