Když jsme se rozhodli koupit byt u pláže ve Španělsku, nastal velký rozhodovací proces. Nejdřív jsme si dali dohromady základní požadavky, které by měl byt splňovat. Nemohl chybět pokoj pro hosty, protože po zkušenosti z Madridu jsme chtěli mít víc pohodlí, když přijede návštěva. A protože jsme byt chtěli mít na důchod, vžili jsme se tak trochu do seniorské kůže a neopomněli jsme věci jako například výtah. Jako vždy v životě, když narazíte na realitu, spoustu věcí musíte přehodnotit. Ale o tom až později.
Další v pořadí v rámci procesu koupě bytu ve Španělsku byl výběr čtvrti. Protože jsme Valencii poměrně dobře znali, rozhodli jsme se pro městskou pláž, která patří mězi jednu z nejlépe hodnocených pláží v celé Evropě. Sice se nám také moc líbila pláž El Saler, která je v přírodní rezervaci Albufera a má obrovské kouzlo právě díky tomu, že je zasazená do čisté přírody a nejsou u ní žádné hotely, museli jsme ji ale vyřadit právě kvůli odříznutí od civilizace.
K valencijské městské pláži přiléhají dvě čtvrti: La Malva-Rosa a El Cabanyal-Canyamelar. Na internetu jsme zjistili, že obě tyto čtvrti jsou poměrně problematické. Jsou to tradiční čtvrti přístavních dělníků a rybářů, čemuž odpovídá kolorit kouzelných uliček s jednopatrovými rybářskými domky, které jsou pod památkovou ochranou. Obě čtvrti se ale za posledních několik desetiletí výrazně změnily. Na jednu stranu bychom ještě před 30 lety místo krásné pláže našli velmi zanedbané pobřeží plné splašků z odpadních vod, na druhou stranu valencijská radnice na tyto čtvrti tak nějak pozapomněla a staly se místem plným kriminality, drog a cikánů (nejde o rasismus, jen o překlad španělského “gitanos”). Navíc díky prazvláštní sociální politice radnice vznikly v některých částech vybydlené domy a gheta tzv. “okupas” (squatterů). Navíc se vedení radnice rozhodlo realizovat ambiciozní plán prodloužení avenidy Blasco Ibáñez až k moři, čímž měl vzniknout výstavní bulvár, což ale obnášelo vykupování a vyvlastňování domů, které mu stály v cestě. Za vším byla obrovská korupce a po výměně politického vedení na radnici celý projekt zamrznul a v kritické oblasti vznikla tzv. zóna nula se spoustou domů s nejasnou majetkovou strukturou, s řadou chátrajících budov obydlených nelegálními obyvateli a s bující kriminalitou.
Jeden prodloužený víkend jsme se tedy vypravili podívat se na všechno na vlastní oči a bylo to velmi poučné. Procházíte těmi čtvrtěmi a ony se proměňují z extrému do extrému. V jednom místě jste rádi, že se tam netouláte v noci, protože před polorozpadlými domy posedávají na chodníku na plastových židlích cikánky v županech, vedle sebe mají vytažené sušáky s čerstvě vypraným prádlem, kolem pobíhají cikánské děti a z ulice jim vidítě otevřenými dveřmi přímo do obýváků. O pár ulic dál se ocitnete mezi krásně udržovanými domy, obchůdky a restauracemi, venku korzují běžní Španělé promíchaní s turisty. O několik dalších bloků dál se zase ocitnete uprostřed romského ghetta.
Rozhodně jsme zjistili, že koupit byt u pláže ve Španělsku nepůjde od stolu nad mapou a první rozhovory s místními realitkami nám to jen potvrdily. Nestačí si vybrat čtvrť nebo ulici, ale konkrétní úsek určité ulice, jehož přilehlé okolí je v pořádku.
Naše rozhodnutí ale bylo jasné, bude to Malva-Rosa nebo Cabanyal, protože z toho snu – bydlet jednou kousek od pláže – jsme prostě nechtěli slevit za žádnou cenu. Navíc jsme se dozvěděli, že radnice počítá s řadou projektů financovaných Evropskou unií, které mají celou oblast revitalizovat. Samozřejmě nám bylo jasné, že politické sliby můžou být zrádné a byla to trochu sázka do loterie, ale rozhodli jsme se dát na instinkt. Možná to znáte, že se někde ocitnete a prostě z toho místa máte dobrý pocit a cítíte v něm pod povrchem schovaný potenciál. Tak jsme na ten pocit vsadili.
