Když jsem tenkrát na jaře roku 2012 oznamoval v práci, že dávám výpověď, protože se chystáme tzv. na zkušenou do Španělska, dostalo se mi originální reakce. Můj tehdejší šéf se na mě dlouze zadíval a stroze řekl: „Do Španělska? A víš, že tam je krize?” Pokrčil jsem rameny a odpověděl jsem suše: „Joo, to víme.” Šéf se nedal odbýt a pokračoval: „A víš, že je tam šílená nezaměstnanost?” Já na to: „Jasně, to víme.”
Po těchto odpovědích mu zřejmě došlo, že nemá smysl to dál rozebírat a můj nadřízený to ukončil slovy: „Je vidět, že odvaha vám neschází!” Dodnes nevím, jestli to byl projev určitého obdivu anebo konstatování faktu, že jsme se museli úplně dočista zbláznit. 🙂
Reakcí podobného typu bylo v našem okolí ještě několik. A není se vůbec čemu divit. Ve zprávách se intenzivně probíral záchranný finanční balíček pro zadlužené Řecko a riziko přelití problémů do ostatních států jižní Evropy. Španělská nezaměstnanost dosahovala přibližně 25% a země v recesi byla nucena přistoupit k ekonomickým škrtům. Navzdory nervozitě z probíhající krize jsme zůstali nohama na zemi a řekli jsme si, že pokud to zkrátka nepůjde a neseženeme si žádný příjem, tak se prostě po roce vrátíme. Ale ono to šlo a z jednoho roku se stalo několik let. Nebylo to vůbec jednoduché, ale o tom zas příště.
