Při zkoumání místních reálií, to první, co vzbudilo mou pozornost, bylo, že lidé mají dvě příjmení ve Španělsku. Samozřejmě jde o historickou záležitost, kdy se tento fenomén začal objevovat ve vyšších kruzích společnosti už v 16. století v oblasti Castilla.
Španělsko si brzo uvědomilo, že identifikace lidí je mnohem jednodušší a účinnější, pokud mají dvě příjmení. V roce 1889 vstoupil v platnost první občanský zákoník a dvě příjmení ve Španělsku se stala povinnou součástí španělského právního řádu, přičemž první příjmení přebírá dítě po otci a to druhé po matce.
Moderní doba s sebou přinesla změny a je možné si vybrat pořadí příjmení ve Španělsku, takže to první může pocházet od matky a to druhé od otce.
I ostatní země se inspirovaly, Portugalsko používá dvě příjmení v pořadí nejdřív po matce a pak po otci. Latinská Amerika kopíruje španělskou tradici. Itálie přijala v roce 2016 dobrovolnou formu dvou příjmení. Švédsko také umožňuje mít dvě příjmení, i když převládá jedno příjmení, a to po matce.
Pro Španěle je tedy ten náš systém jednoho příjmení, které děti přejímají od otce, velmi zvláštní. Ještě divnější jim připadá, když sňatkem žena přebírá příjmení svého manžela.
Jedna naše známá Němka, která ve Španělsku už dlouho žije, se tu provdala za Španěla. Když se její rodina z Německa divila, proč nepřijme jeho příjmení, měla velmi jednoduchý argument: ve Španělsku by si všichni mysleli, že jsou sourozenci a ne manželé.
Takže když koukáte na dopisní schránky sousedů, máte dojem, že tam bydlí desítky cizích osob, protože každý má zpravidla dvě křestní jména a dvě příjmení.
Stejně tak, jako je v Čechách častým příjmením “Novák”, podle statistik je nejrozšířenějším příjmením “García”, které ve Španělsku hrdě nosí téměř 1,5 milionu lidí.
A když už jsme zmiňovali dopisní schránky, připomnělo nám to článek o zvláštní profesi – španělském conserje, která už v Čechách vymizela, ale ve Španělsku je stále hodně rozšířená.
