V minulém příspěvku jsem vyprávěl o svém prvním pohovoru ve Španělsku. Ten ale nevedl k získání práce. Nenechal jsem se ale odradit a obrněn trpělivostí jsem se dál zapisoval na spoustu zajímavých pozic. V této fázi jsem si pořádně uvědomil, že pozvánka na pohovor je opravdu velkým úspěchem, protože spoustu týdnů se nic nedělo.
Nutné čekání jsem si vyplňoval činnostmi, které mě baví. Díky setkání s ředitelkou Českého centra v Madridu jsem se mohl realizovat v oblasti fotografie, která je mým velkým koníčkem. Paní ředitelka mi nabídla neplacenou stáž asistenta při pořádání kulturních akcí v roli fotografa. Byl jsem tak například oficiálním fotografem vernisáže výstavy Jiřího Kovandy v Palacio de Cristal v parku Retiro či vernisáže výstavy fotografií Františka Drtikola v Královské akademii krásných umění v rámci festivalu PhotoEspaña. Otevřel se mi nový svět, potkal jsem díky této činnosti zajímavé osobnosti z oblasti kultury, dostal jsem se na krásná prestižní místa a hlavně dělal jsem, co mě baví.
Jak se postupně zvyšoval stupeň mého zoufalství z hledání práce, začal jsem se hlásit i na zoufalejší typy pracovních pozic včetně call-center, kde hledali lidi se znalostmi cizích jazyků. Asi po dvou měsících snažení mě na pohovor pozvala agentura práce. Jednalo se o pozici telefonního operátora s angličtinou. Myslím, že šlo o upomínky nezaplacených pohledávek. Strávil jsem tam několik hodin, nejzajímavější byla angličtina, kde po zaškrtávacím testu na gramatiku mi do sluchátek pustili projev britské královny a musel jsem pak jeho část doslovně přepsat a odpovídat na otázky zkoumající porozumění obsahu. Asi jsem jejímu veličenstvu úplně neporozuměl, protože už se mi neozvali.
Ale dál jsem to nevzdával. A jak už to v životě chodí, objevila se nečekaná příležitost. Ale o tom až příště.
