najít práci ve Španělsku
O životě

Jak najít práci ve Španělsku – první pohovor

Samozřejmě všechno hezké musí jednou skončit a tak se po určité době i moje kariérní pauza chýlila k závěru. Po roce cestování, následného stěhování do Španělska, studentského života na jazykové škole, hledání bydlení v Madridu a zařizování formalit na španělských úřadech jsem od listopadu 2012 začal hledat práci. V zemi zmítané krizí s nezaměstnaností přes 25% to byl trochu oříšek. Ale stavěl jsem na svých konkurenčních výhodách, což byla zajímavá praxe a znalost cizích jazyků. Nicméně i s ohledem na španělskou mentalitu všechno trvá spoustu času. Takže když se přes internetový portál (nejpoužívanějším webem, kde najít práci ve Španělsku, je Infojobs) zapíšete na nějakou pozici, trvá zpravidla mnoho týdnů, než vás pozvou na pohovor, pokud vůbec. Navíc vám moc nepřidá fakt, že se vám zobrazí i počet uchazečů, kteří se na danou pozici přihlásili také. Většinou jich jsou stovky, u jedné pracovní nabídky jsem zaznamenal přes 1.500 konkurentů.

Pozvánka na pohovor je tady brána za velký úspěch. Po spoustě nekonečných týdnů mě na jeden pozvali. První okolnost, kterou musím zdůraznit je, že se jednalo o můj první pohovor po 14 letech. Mé poslední pracovní interview proběhlo v roce 1998, když jsem se ještě jako vysokoškolský student ucházel o práci v Praze. Tenkrát to vyšlo a zůstal jsem tam přes 13 let. 

Začalo to tím, že jsem na serveru s nabídkami jobů objevil inzerát psaný v němčině na pozici „Leiter der Finanzen und Verwaltung“. Popis víceméně odpovídal mé praxi, jednalo se o německou společnost provozující fitness centra expandující na španělský trh. Řekl jsem si, že zkusím štěstí, a přihlásil jsem se do výběrového řízení. O několik dní později jsem měl zmeškaný hovor a zároveň email, že by se se mnou rádi spojili ohledně pohovoru. Volal jsem zpět s tím, že si dohodnu schůzku a ejhle, byl jsem uprostřed prvního kola, které probíhalo telefonicky. Docela mě to zaskočilo, protože jsem to absolutně nečekal. Paní mi rovnou řekla, ať jí začnu ve španělštině povídat o svém vzdělání a dosavadní praxi. Horko těžko (a ke svému velkému překvapení) jsem ze sebe vypotil řadu souvislých vět, načež mi paní skočila do řeči a požádala mě, ať pokračuji v němčině. Chvíli jsem lavíroval na hranici obou jazyků, na mysl mi pořád skákaly španělské výrazy, ale nakonec jsem ten přechod ukočíroval a dokončil telefonát v němčině. Paní mi pak sdělila, že pokud budu vybrán do dalšího kola, pozvou mě na osobní pohovor.

Připadalo mi, že to byl naprostý průšvih, a nečekal jsem, že se mi někdo ozve. Nicméně za několik dní přišla pozvánka. To už jsem začal panikařit, protože mi došlo, že jde opravdu do tuhého. Také jsem si naplno uvědomil, že jsem se možná přihlásil na pozici, která je pro mne tak trochu velkým soustem. Ale říkal jsem si, proč to nezkusit. Vyhradil jsem si celý den na přípravu, sepisoval jsem si v obou jazycích, co všechno chci říct, připravoval jsem se na ty trapné otázky typu „jaké jsou vaše silné a slabé stránky“ nebo „kde se vidíte za 5-10 let“, nastudoval jsem si všechno možné o té společnosti a když nastala hodina H, vynervovaný jsem usedl do zasedačky a čekal, kdo si mě tam přijde podat. 

Dostavil se příjemný chlap asi tak v mém věku, začal mi hned tykat a nastolil uvolněnou přátelskou atmosféru. Vyzval mě, ať mu povím vše o svém vzdělání a praxi. Rozmluvil jsem se ke svému úžasu plynnou španělštinou, reagoval bez zaváhání na jeho doplňující dotazy a po 20 minutách jsem měl pocit, že už musí vědět i mou velikost bot. Byl jsem tak dobře připravený, že jsem ho překvapil i desetiminutovým vyprávěním na jeho otázku „co všechno víš o naší společnosti“. Kromě historie, čísel o počtu zaměstnanců a ročního obatu jsem mu vypověděl i o skandálu v německých médiích ohledně jedné tragické události a evidentně jsem ho dostal, když jsem znal i odpověď na otázku, kolik stojí jejich měsíční členství v Německu. 

Pak se slova ujal on. Uklidnilo mě, že v průběhu mého povídání nereagoval nijak divně na mojí španělštinu. To byla má největší obava a naštěstí se nenaplnila. Nakreslil mi zamýšlenou organizační strukturu, vyložil mi finanční plány expanze na španělském trhu a zasvětil mě do rozsahu působnosti finančního a správního ředitele. To mě opravdu začal polévat pot. Kompetence dané pozice značně přesahovaly i mé nejbujnější představy. Kromě oddělení daní a financí měl mít hledaný ředitel pod palcem i oddělení lidských zdrojů a oddělení péče o zákazníky. Shodli jsme se na tom, že tato pozice značně přesahuje rozsah mých zkušeností. Řekl mi, že můj profil perfektně zapadá do agendy daní a financí, ostaní dvě oblasti už byly mimo můj rozsah. Samozřejmě měl pravdu. Když jsem viděl to obrovské rozpětí, bylo mi jasné, že jsem si vzal opravdu obrovské sousto.

Ačkoliv pohovor nevedl k získání místa, pro mě byl výsledek maximálně pozitivní. Pan ředitel mi pochválil španělštinu, řekl mi, že ta pozice je bilinguální a kdybych měl požadovaný rozsah praxe, jazykové dovednosti by byly naprosto postačující. Část pohovoru byla i v němčině, kterou mi absolutně vychválil. Na závěr mi řekl, že si mě nepozval jen tak. Tušil, že na danou pozici nemám odpovídající praxi, ale i tak mě chtěl osobně poznat, protože počítá s tím, že společnost bude razantně expandovat a že s velkou pravděpodobností pro mě bude mít v budoucnu nějakou pracovní nabídku. 

Člověk by tomu nevěřil, že může z „neúspěšného“ pohovoru odcházet spokojený a plný pozitivní energie. Věci, ze kterých jsem měl největší strach (jako španělština), byly nakonec hodnoceny kladně a opět se osvědčilo, že dobrá příprava je polovina úspěchu. A měl jsem na kontě skvělou zkušenost pro všechny mé budoucí snahy najít práci ve Španělsku. Navíc i tady hrál svou roli osud, a proto se k tomuto pohovoru v pozdějším vyprávění ještě vrátím.

Hodnocení článku:

[Celkem hlasů: 4 Průměr: 4.8]

Pošli to přátelům…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *