Lístky na na karnevalový průvod byly platné na den příletu. To znamená ten samý den, co jsem musel na pohotovost, kvůli zdravotní indispozici. Infuze mě sice postavila zpátky na nohy, ale nebyl jsem ještě 100% fit. Jenže když už je člověk v Riu a má drahé lístky na karneval, tak prostě neexistuje jiná možnost než tam jít! Cesta z metra na sambodrom byla hrozná. Nenáviděl jsem každého, kdo mi zakřičel u ucha nebo do mě strčil a každý závan čehosi na grilu mi pokaždé otočil žaludek. Sambodrom byl obrovský a při pohledu na všechny ty zaplněné tribuny jsem měl pocit, jakobych se ocitnul ve filmu Hunger games. Měli jsme lístky na tribunu sekce číslo 9, což byla tribuna určená pro turisty, kde byly číslované sedačky. Našli jsme svoje místa bez problémů a zanedlouho začal ohňostroj, který oznámil nástup první školy samby. Byla to velkolepá přehlídka vyzdobených alegorických vozů, nádherných kostýmů v pestrých barvách, které k sobě perfektně ladily, krásných tanečnic a tanečníků samby za doprovodu několika desítek bubeníků. Pak následovala další škola samby v jiných kostýmech a s jiným alegorickým vozem. Po ní další a další. Byl to úplně nový pocit zažít něco takového. Bohužel jsem nebyl ve stavu, abych vydržel na sambodromu až do konce průvodu (cca kolem čtvrté/páté hodiny ráno) a tak jsme odešli dřív. Po cestě na metro jsme se zase prodírali hlučným davem (zase jsem všechny nenáviděl) a nemohl jsem se dočkat až budu zpátky na hotelu. Najednou se ke mě přimotal nějaký malý kluk a začal mi něco říkat. Byl jsem už dost přetažený a tak jsem jen stroze poděkoval, že nic nechci. Začal být dost agresivní a vyrval mi z ruky igelitku, ve které jsem měl jenom dvě lahve vody a papírové kapesníky. Obsah tašky se rozletěl po chodníku a když ten spratek nezpozoroval nic cenného, tak rychle zmizel. V tu chvíli jsem si pomysel: Tak už to mám za sebou, už mě „okradli“ v Brazílii.
3 měsíce v Brazílii – díl 13.
Hodnocení článku:
[Celkem hlasů: 0 Průměr: 0]
