Ekonomická situace ve Španělsku
O životě

Ekonomická situace ve Španělsku v roce 2012

Ekonomická situace ve Španělsku v roce 2012, kdy jsme se sem vypravili, nám připadala trochu mediálně přifouknutá. Alespoň z pohledu zahraničních médií. Každou chvíli tu sice byla nějaká manifestace nebo stávka, ale když jste šli večer po městě, všechny restaurace a bary praskaly ve švech, supermarkety byly narvány v každou denní dobu. A nešlo jen o hlavní město, protože jsme od začátku hodně cestovali po celé zemi a navštěvovali i zapadlejší místa. 

Realita je taková, ze tu měli v určitém směru téměř komunismus. Sociální pohodlíčko vytvořené státem, který se zadlužoval tak, až to najednou nešlo dál. A když nastoupí škrty, lidi jdou do ulic. 

Jeden příklad za všechny: Ze zákona tu měli odstupné ve výši 1 měsíčního platu za každý rok, který pracovali u dané firmy. Takže když někomu dali po 10 letech výpověď, dostal v podstatě roční plat jako odstupné (to se totiž ve většině případů nedaní). A prý tu nebylo výjimkou, že lidé byli u firem 20 a víc let. Firmy nikoho nepropouštěly, protože by je to přivedlo na mizinu. Lidé nebyli zvyklí šetřit, protože počítali s polštářem v podobě odstupného. Efektivita práce mizerná. Zakonzervovaný stav. Firmy nenabíraly nové lidi, protože měly hromadu těchto “starých líných” zaměstnanců, kterých se nemohly zbavit. To mimo jiné způsobilo, že se začali kumulovat vysokoškoláci bez práce, nikdo je nechtěl. Nezaměstnanost absolventů VŠ se vyšplhala na 50%. A ještě nedávno tu člověk mohl být na podpoře 2 roky, aniž by hnul brvou. Takže obecně tu byla a stále je nezaměstnanost z velké části dobrovolná.  

Další problém s vysokoškoláky je ten, že studují klidně 10 a více let. Systém vysokého školství je tu neuvěřitelně přebujelý a s trochou nadsázky se dá říct, že tu má vysokou školu téměř každý. Po absolutoriu ovšem hledají práci pouze ve svém úzce profilovaném oboru, což je v řadě případů naprosto bez perspektivy. Ale nejsou tak flexibilní, aby zkusili jiné pracovní nabídky. V České republice jsme poměrně zvyklí na situaci, že začneme pracovat v jiném oboru, než jaký jsme studovali. Sám jsem příklad člověka, který se s humanitním zaměřením a vystudovanou diplomacií a mezinárodní politikou dal na kariéru daňového poradce. 

A to nemluvím o fenoménu “bába hotel”, který komentuji v článku o zlozvycích ve Španělsku. 

Do toho politici jsou tu odjakživa bez ohledu na politickou stranu naprosto laxní, nic neřeší. Korupce bují do astronomických objemů a státní dluhy také. V roce 2012 se to začalo měnit, protože hlavně Angela Merkel vládla Evropě tvrdou rukou. A protože Španělé byli a stále jsou z velké míry odkázáni na pomoc zvenčí, tehdejší vláda začala s reformami a škrty. I proto byl rok 2013 úplně nejhorší a až od roku 2014 se Španělsko začalo pomalu ozdravovat.

Bylo ale zajímavé prožívat to všechno na místě. Vidět tu zemi v době velkých změn. Už jen zbývalo najít si práci, aby nás ty „vzrušující změny“ nevyhnaly pryč.

Hodnocení článku:
[Celkem hlasů: 2 Průměr: 5]

Pošli to přátelům…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *