V minulém příspěvku jsem popisoval, jak mi v Madridu nečekaně vyvstal malý business a začal jsem spravovat byty pronajímané přes AirBnB. Samozřejmě jako v každé činnosti, kdy musíte být v kontaktu s ostatními lidmi, nebyla nouze o řadu zážitků a veselých historek.
Každý byt, který jsem měl pod palcem, se velmi lišil. Nacházely se na různých místech Madridu, některé v centru, jiné v perifernějších oblastech. Takže ne vždy bylo úplně jednoduché vše koordinovat. Zároveň majitelé bytů se dost lišili ve svých požadavcích na to, jak má být jejich apartmán na návštěvníky připraven.
Paní Nuria působila trochu bohémsky, byla spisovatelka a překladatelka a její byt se nacházel na takovém malebném náměstíčku v srdci módní čtvrti Malasaña. Zdání ale často klame, protože občas jsem si připadal jako oběť stalkingu. Skoro pokaždé mi v době, kdy jsem připravoval byt na příjezd turistů, volala na pevnou linku, aby se ujistila, že je všechno v pořádku a pravděpodobně aby si ověřila, zda tam i fyzicky jsem a nedávám si někde kávičku na terásce. Zde jsem si vyzkoušel opravdový místní kolorit, protože vyprané ložní prádlo jsem věšel na (pro Španělsko) velmi typické šňůry umístěné na pavlači.
Jiný apartmán byl v úplném centru na rohu ulice, která má podobnou pověst jako pražská Perlovka. Takže kdykoliv jsem tam mířil, dostával jsem spoustu nevyžádaných nabídek od místních pouličních dam. A některé byly hodně neodbytné.
V jednom mezonetu nebylo horní patro chráněné žádným zábradlím, takže jsem si pokaždé představoval, jak při úklidu zavrávorám a skončím v kaluži krve ve spodním patře. V tomto bytě jsem jednou dával odpadky za dveře a průvan mi je zabouchl. Klíče samozřejmě byly uvnitř a hosté už mi psali, že se blíží taxikem z letiště. Musel jsem volat zámečnickou pohotovost a přestože jsem měl tlak 500, vše jsem stihl do příjezdu turistů napravit a nedostat infarkt. Ale trvalo to několik týdnů, než mi ten byt danou ztrátu (a mojí blbost) vykompenzoval.
A jestli věříte na zákony pravděpodobnosti, v mém případě neplatí. Ubytoval jsem hosty na týdenní pobyt v jednom bytě a po týdnu se mi přišli ubytovat na dalších 7 dní v jiném bytě, který jsem spravoval, ale šlo o úplně jiného majitele. Když mě paní viděla, tak se mi smála, že musím být součástí nějaké madridské AirBnB mafie.
Jednou jsem uklízel byt po návštěvníkovi z Pákistánu a měl jsem neodbytný pocit, že něco nesedí. A pak jsem objevil sošku Budhy, která byla součástí dekorace bytu, zastlanou v šuplíku s ručníky. Člověk by nevěřil, jak citliví mohou být lidé na náboženské symboly, které se neshodují s jejich vírou.
A když jsem jel ubytovat turisty do bytu Diany, naší první pronajímatelky z Madridu, našel jsem vylomené dveře. Nebyl to úplně příjemný pocit, protože jsem nevěděl, jestli tam lupič ještě není. Ale už jsem měl naštěstí zkušenost se zámečnickou pohotovostí a vše bylo vyřešeno dřív, než dorazili návštěvníci.
Těch historek bylo samozřejmě mnohem víc. Některé úsměvné, jiné méně příjemné, protože ta skladba lidí, kteří vám přijedou, je hodně různorodá a vždy se samozřejmě najdou problematičtí jedinci. Ale musím říct, že to bylo moc fajn období a užíval jsem si ho, protože to byla činnost, jakou jsem nikdy předtím nedělal. Ale do slibně rozjetého businessu opět zasáhl osud. O tom ale až někdy příště.
