Tento blog by nikdy nemohl vzniknout, kdybych se byl nebýval nerozhodl od základů změnit svůj život. V životě lidském se dějí různé věci a jak říkala má moudrá babička, člověk míní, osud mění. Já jsem si po 13 letech ve stresující poradenské branži umínil, že si dám pauzu, vyčistím si hlavu a pak se uvidí. Osud samozřejmě měnil a já najednou z ničeho nic stál na životní křizovatce a říkal si, že když už bych začínal v úplně novém oboru, proč nezačít i v úplně jiné zemi. Navíc vždy mě lákal jih Evropy a k tomu ta vidina, že bych se mohl přímo na místě naučit nový světový jazyk.
Tak jsem se v létě 2012 ocitl v Madridu. První den v novém bytě, a přemýšlím, jak jsem se sem vlastně dostal. Sedl jsem do auta a po 24 hodinách jízdy jsem tu byl. Ale to není důvod, toť pouze proces.
Předcházely mu dlouhé úvahy, Coelhův Alchymista by asi jednoznačně věděl, že jsem se rozhodl následovat svůj životní příběh, jít za svým snem a pokusit se naplnit svůj osud.
Když už mluvíme o osudu, mám tu pár paralel, které stojí za zmínku. Astroložka Lenka Mocháčová mi před 8 lety vše předpověděla. Ač jsem si to už nepamatoval, z poznámek jsem zpětně zjistil, že mi v roce 2003 řekla, že do 8 let odejdu z firmy, ve které pracuju (k 31 .12. 2011 jsem dal výpověď, ačkoliv jsem si ještě pár měsíců předtím myslel, že to je naprosto nemyslitelné) a že odejdu do ciziny.
2003 + 8 = 2011. Rok 2011 byl pro mne těžký. Přišel jsem o někoho moc blízkého. Už to je víc než dost. Začnete uvažovat o všem úplně jinak. Co má v životě smysl? Co má člověk zapotřebí? Co naopak nemá? Které lidi kolem sebe chce mít a které ne (například v práci)? Pro co vlastně žije? A žije opravdu tak, jak žít chce? Nepotřebuje od základů změnit svůj život?
Otázek hromada, odpovědí ještě víc a tady mě máte, po dvou týdnech v Lisabonu a po měsíci v Londýně jsem se ocitl v Madridu. Nejsem bludný Holanďan, jsem zbloudilá duše, která našla. Znamení byla ale spousta. Jen si jich všimnout. Jedno za všechny. Před 20 lety mi můj strýc Radomír vyprávěl, jak pátral po původu našeho rodu, a zjistil, že máme kořeny ve 14. století, kdy jsme byli potulnými staviteli větrných mlýnů ve Španělsku. Stále se divíte, proč mě tak fascinuje Španělsko? Uvědomil jsem si to ale až posléze, když už jsem se sbalený řítil po španělské autostrádě.
A nezmiňoval jsem Londýn? Před Zaragozou mě poutače upozornily, že přejíždím Greenwichský poledník. Nemusím snad zdůrazňovat, že v rámci svého nového začátku jsem v Londýně navštívil Greenwich. Život je o znameních. Nemusí jít o nic velkého, stačí malá vzpomínka nebo myšlenka v tu pravou chvíli.
Některé věci do sebe zapadnou až později, zjistíte, že to, co dříve nedávalo smysl, je nad slunce jasné.
Ale samozřejmě původně šlo o racionální rozhodnutí. Řekli jsme si s Myšákem, že to prostě riskneme, v Praze vše ukončíme a vydáme se do neznáma. Za lepším počasím, jinou mentalitou, za dobrodružstvím. A když se nám do roka nepovede ve Španělsku uchytit, pravděpodobně se budeme muset vrátit. I tak to bude úžasná zkušenost.
