Finále rekonstrukce bytu ve Valencii přinášelo v závěru řadu problémů, které jsme asi díky tomu, že jsme v bytě už bydleli, příliš prožívali, a každý zádrhel nám způsoboval infarktové stavy. Myšák byl extrémně alergický na jednoho konkrétního dělníka, který byl opravdu na ránu. Mně zas šel na nervy dědula přes klimatizace, který toho strašně moc namluvil, ale skutek utek. Nejlepším momentem bylo, když dával Myšákovi přednášku z fyziky o tom, že voda teče zeshora dolů, a tím odůvodňoval svou fušeřinu.
Byly to intenzivní čtyři týdny dodělávek. Neustále jsme po dělnících uklízeli, aby nám druhý den zase nadělali spoustu nepořádku. A detaily se kupily. Tady neseděla dvířka u kuchyňské linky, jinde chyběla elektrická zásuvka, klimatizace kapala, vstupní bezpečnostní dveře měly zpoždění, na balkón se musely doobjenávat krycí panely a do toho nám naši oblíbení dělníci neustále pili krev už jen svou přítomností.
Když jsme zjistili, že sprchový kout je vadný a horká voda teče jen někde, málem jsme se zhroutili při představě, že bude nutné rozkopat celou koupelnu.
Samozřejmě jsme si za to mohli sami. Kdybychom o měsíc odložili stěhování z Madridu, všechny tyto problémy by za pochodu vyřešil majitel stavební firmy bez našeho vědomí a my bychom se bezstarostně stěhovali do hotového.
Aby toho nebylo málo, IKEA měla uprostřed covidové pandemie obrovské výpadky v zásobování, takže každý kousek nábytku byl těžce vybojovaný závody, kdo první doběhne do skladu hned po otevíračce. Na některé kousky jsme čekali i měsíc a půl. Bylo to prostě jako s banány za komunismu.
Jak postupně dobíhaly dodělávky a rekonstrukce bytu ve Valencii se blížila do finále, mohli jsme krok za krokem byt zabydlovat a postupně vybalovat našich 50 stěhovacích krabic. Po dokončení kuchyňské linky jsme také mohli poprvé vypustit kočky z jejich dočasného příbytku v pokoji pro hosty. Koupelnu nebylo nutné rozkopat, postupně přibýval nábytek a na konci léta byl byt hotový, dostavěný a zařízený. A my vyřízení. Ale šťastní.
Pro mě byla uplně nejbáječnější představa na světě, že už neuvidím žádného řemeslníka. Nemusím vám asi moc popisovat, jaký to byl pocit, když jsme se dozvěděli, že se má během pár týdnů začít kompletně rekonstruovat byt pod námi.