Údolí padlých ve Španělsku (“Valle de los Caídos” nebo také “Valle de Cuelgamuros”) se nachází zhruba 50 km severozápadně od Madridu v pohoří Sierra de Guadarrama a poznáte ho už z dálky podle obrovského kříže, který je posazený na skále.
Někteří Španělé říkají, že to je odporný pomník generála Franca, který je ostudou Španělska i několik desetiletí po pádu jeho režimu. Ještě nedávno tam byl totiž diktátor pohřbený a k jeho hrobce se pravidelně sjížděli jeho obdivovatelé, stoupenci fašistických myšlenek. Jiní Španělé obdivují, jak bylo možné do skály vytesat celý monument včetně baziliky a opatství. Nutno ale dodat, že za cenu řady lidských životů.
Údolí padlých ve Španělsku bylo vybudováno mezi roky 1940 a 1958 a na celé stavbě se podíleli političtí vězni Francova režimu spolu se zaměstnanci nasmlouvaných stavebních firem. Každý den tam po téměř 20 let pracovalo v průměru 1.500 až 2.000 lidí, často v nepřetržitém provozu na směny a ve velmi těžkých podmínkách. Režim přiznal 18 mrtvých a stovky těžce zraněných.
Autory projektu byli Pedro Muguruza a Diego Méndez a celé dílo je považováno za největší ukázku frankistické architektury. Kříž, který měří 150 metrů a každé jeho rameno 24 metrů, je největším na světě.
Původním Francovým záměrem bylo opravdu vystavět pomník vítězství svého režimu. Hned po otevření tam byl pohřben José Antonio Primo de Rivera, zakladatel fašistické strany Falange Española, která měla zásadní podíl na vzniku občanské války a byla spojována s extrémním násilím a vyvražďováním politických oponentů. Stejně tak měl památník sloužit k pohřbení padlých, kteří položili svůj život za generála Franca. Nakonec se ale začalo ukazovat, že by to mohlo španělskou společnost rozdělit, a Franco nechtěl žádné nepokoje. Proto změnil rétoriku a prohlásil, že tam budou pohřbeni ti, co padli za Boha a za Španělsko a byly tam uloženy ostatky téměř 34.000 vojáků bez ohledu na to, na které straně občanské války stáli.
Pro Franca byl projekt velmi důležitý a osobně se angažoval do všech přípravných fází. Dokonce prý sám skicoval svou představu kříže, dokud mu architekti nepředložili návrh, se kterým byl spokojený. Intenzivně se zabýval výzdobou interiéru baziliky, kde původně chtěl motivy pochodujících hrdinů a mučedníků, nakonec se ale nechal přesvědčit o tom, že stěny baziliky budou dekorovány výjevy z apokalypsy. Osobně prý také Franco vybral v lesích kolem Segovie jalovec, ze kterého byl následně vytvořen kříž na hlavní oltář baziliky.
Franco byl po své smrti v roce 1975 opravdu pohřben v Údolí padlých. Uzavřel se tak jeho narcistický plán, mít monumentální posmrtný pomník. Údolí padlých ve Španělsku ale bylo po celou demokratickou historii země předmětem neustálých debat a polemik. Trvalo až do roku 2007, než byl přijat zákon, který si dal za cíl památník odpolitizovat a udělat z něj čistě duchovní místo. V roce 2018 pak španělská vláda prosadila dekret, podle kterého měly být Francovy ostatky exhumovány. Ne moc překvapivě se při hlasování v parlamentu zdržela lidovecká PP, která ví moc dobře, že má mezi svými voliči zastoupené příznivce Franca. Vnuci Franca se exhumaci snažili zabránit soudní cestou a proti španělské vládě šli až k nejvyššímu soudu. Ten se ale přiklonil na stranu vlády a tak 24. října 2019 došlo k exhumaci ostatků Franca a jejich uložení do soukromé hrobky na hřbitově Mingorrubio, kde už byla pohřbena jeho manželka.
Další zrůdná tvář Francova režimu se ukázala poměrně nedávno, když pozůstalí chtěli exhumovat ostatky svých rodinných příslušníků a zjistilo se, že je to nemožné, protože těla padlých se stala součástí stavby tím, že byla často používána k zaplnění různých dutin, a působením vlhkosti se ostatky propojily do jednotné hmoty a nelze už určit identitu mrtvých.
I přes poměrně kontroverzní historii tohoto místa, Údolí padlých rozhodně stojí za návštěvu, protože nic podobného se na světě jen tak nenajde. Na pohled z ptačí perspektivy se můžete podívat ve videu:
A pokud vás lákají další zajímavá místa ve Španělsku, podívejte se do této rubriky.
