Pozdrav ve španělštině má jedno velké specifikum, které si možná málokdo uvědomuje. Španělé vám totiž nepřejí “dobrý den”, ale “dobré dny”. Přitom dokonce i katalánština má “bon dia”, nemluvě o anglickém “good morning”, francouzském “bonjour”, italském “buon giorno” nebo portugalském “bom dia”.
A proč tedy používají ono slavné “buenos días”, když v ostatních jazycích zdravíme podobně jako v češtině singulárem? Mezi jazykovědci neexistuje úplná shoda a existují tři hypotézy:
Podle jedněch je pozdrav odvozen od starého “buenos días nos dé Dios” (“dobré dny Bůh nám dej”), kterým nebylo myšleno přání konkrétního dobrého dne, nýbrž v obecné rovině spíše jako přání dobrých časů. Postupně se pak pozdrav zredukoval na známé “buenos días”.
Jiná teorie vše přisuzuje používání tzv. expresivního plurálu (“plural expresivo”), který neslouží ke zdůraznění kvantity, ale intenzity. Známe ho například z běžně používaného poděkování “gracias”, nebo přání všeho nejlepšího “felicidades”. Stejně tak se expresivním plurálem vyjadřuje třeba upřímná soustrast “condolencias” nebo klasický pozdrav “saludos”.
Poslední domněnka nás zavede do náboženských souvislostí, kdy ve středověku se čas na modlitby dělil z hlediska kanonického na tzv. “maitines” (před svítáním), “laudes” (za svítání) a “vísperas” (po setmění), které se vyjadřovaly v množném čísle a tímto způsobem se promítly i do běžných každodenních pozdravů.
Ať už je původ tohoto specifika jakýkoliv, budete si také muset zvyknout na to, že v každou denní dobu se zdraví jinak:
- “buenos días” (dobrý den) se používá od rána až do poledne (pozor, španělské poledne neznamená našich 12 hodin, ale čas, kdy Španělé obědvají, tedy kolem druhé hodiny odpolední)
- “buenas tardes” (dobré odpoledne) přijde na řadu po poledni (po druhé hodině odpolední) až do stmívání
- “buenas noches” (dobrý večer) se používá, jakmile už se zešeří, zpravidla po západu slunce, ne však před osmou hodinou večerní
Obyčejní Španělé vám řeknou, že se řídí tím, zda už obědvali, či nikoliv. Před obědem vás tedy pozdraví “buenos días”, po obědě “buenas tardes”.
Profesionálové v rádiu nebo v televizi se řídí striktními definicemi Španělské královské akademie, podle které poledne končí ve 12:59 a odpoledne začíná ve 13:00. Ve 13:01 už tedy z poctivých sdělovacích prostředků uslyšíte jedině “buenas tardes”.
Pro Čecha je těžké si na pozdrav ve španělštině a celé toto rozlišování zvyknout. Mně to dělá občas problém i po těch letech, co ve Španělsku žiju. Jednou jsem čekal řemeslníka, dorazil kolem čtvrté hodiny odpolední a já ho přivítal se slovy “buenos días”. Oba jsme se tomu zasmáli a on mi říká: “Jestli jsi ještě neobědval, tak je to v pořádku. Já už jedl, takže tě musím pozdravit ’buenas tardes’.”
Pokud máte zájem o další články o španělštině, najdete je zde.
