O vánoční loterii ve Španělsku jsme psali zde. Že jde o výjimečný fenomén, není nejmenších pochyb. Společenský a hlavně psychologický efekt tohoto vánočního šílenství ve Španělsku by možná stál za sociologickou studii. Včetně toho, že Španělé věří, že vám přinese štěstí i místo, kde los koupíte. A tady vstupuje na scénu slavná Doña Manolita.
Říká se, že ani slavnostní osvětlení ani nablýskané vánoční výlohy nejsou tím správným barometrem blížících se Vánoc. Je jím délka fronty před prodejnou státní loterie “Doña Manolita”. Tisíce osob přijíždějí v době adventu do Madridu a jsou ochotné vystát si až čtyřhodinové fronty, aby si mohly koupit los vánoční loterie v nejslavnější loterijní prodejně ve Španělsku. Všichni s nadějí, že právě tam si koupí štěstí ve formě malého papírku.
Historie tohoto místa sahá do roku 1904, kdy Manuela de Pablo známá jako “Doña Manolita” spolu se svými sestrami Carmen, Luisou a Victorií otevřela v ulici Calle Ancha (dnes Calle San Bernardo) svou prodejnu španělské státní loterie.
Její věhlas se budoval postupně. Velmi brzy začala vyplácet významné výhry především studentům blízké univerzity. Madriďané velmi rychle začali věřit, že toto místo nosí štěstí, a začali si tam chodit kupovat losy vánoční loterie.
Doña Manolita ale pořád nebyla spokojená, protože až do roku 1926 nepřipadla na její prodejnu hlavní výhra vánoční loterie tzv. “gordo”. Právě toho roku prý podnikla několik cest do Zaragozy, kde navštívila baziliku svaté Pilar (česky “Bazilika Panny Marie na Sloupu”). Světice měla pokaždé červené roucho, což je velká náhoda, protože správa baziliky plášť světice mění každý den podle liturgických okolností a mají k dispozici přes 500 rouch. A protože červené roucho je neomylným znamením štěstí, Doña Manolita objednala ten rok náhodná čísla, která ji zrovna na tom posvátném místě napadla, a na její prodejnu konečně připadlo “gordo”.
Tím začal věhlas Doñi Manolity. Fronty před její prodejnou se v předvánočním čase fotily častěji než madridské pamětihodnosti. Velkou reklamu jí udělala tehdejší média. Doña Manolita brzo otevřela další prodejny a nejslavnější se stala ta v Calle del Carmen, kde i po více než 100 letech uvidíte v době adventu nekonečné fronty lidí plných naděje, že si právě tam koupí zaručené štěstí. Nikdo neřeší, že podle teorie pravděpodobnosti, pokud se na jednom místě prodají tisíce losů ve srovnání s prodejnami, které jich prodají jen stovky, není divu, kde pravděpodobněji padne ono “gordo”. Ale možná na tom znamení červeného roucha svaté Pilar něco je.
