Už jsem si myslel, že jsem po téměř 2 pracovních týdnech tady perfektně rozkoukanej a že už zkrátka vím, jak to v kanceláři chodí, a nic mě nepřekvapí – OMYL. Ráno jsem přišel do práce a naše recepční na mě vychrlila něco portugalsky. Po 8 hodinách spánku, ranním fitku a opravdu bohaté snídani jsem měl dobrou náladu, takže jsem se nenechal rozhodit a zkoušel jsem komunikovat velmi improvizovanou portugalštinou. Zaslechl jsem něco o masážích, když mi recepční ukazovala na svém monitoru časový slot 15:30-16:00. Předstíral jsem, že perfektně rozumím a v hlavě jsem si pořád opakoval 15:30 a taky to, že musím co nejdřív odchytnout kolegyni z HR a ověřit si, jestli jsem to správně pochopil.
Kolegyně mi zanedlouho skutečně potvrdila, že každý čtvrtek jsou k dispozici krátké masáže zad v rámci péče o zdraví zaměstnanců. Pak doplnila, že dala jasnou instrukci, ať mě taky někam nacpou, i když jsem tam jen jako host. Zaradoval jsem se, jednak z toho, jak jsem “skvěle” komunikoval portugalsky a jednak, že si dopřeju odpoledne masáž.
Předtím mě ale čekala klasická pracovní rutina, vyřizoval jsem maily a věci, které se tvářily, že nepočkají. U mého stolu se najednou objevil týpek, kterého jsem v kanceláři ještě neviděl. Smál se na mě, podal mi ruku a řekl: “Jak se máš?” Zůstal jsem chvíli koukat, než mi došlo, že na mě mluví lámanou češtinou. Odpověděl jsem samožřejmě česky, ale pak jsme rychle přešli do španělštiny, protože jeho slovní zásoba se právě vyčerpala. Překvapivě jsem zjistil, že kolega (Brazilec) studoval rok v Brně na Masarykově univerzitě v rámci Erasmu a že se mu tam moooc líbilo (prý hlavně to pivo). Byl dost komunikativní a tak jsme se celkem zakecali o jeho české zkušenosti a já jsem se pomalu přestával cítit příliš exoticky svým původem až z dalekého Česka.
Po obědě se celkem rychle přibližoval můj slot na masáž a začal jsem přemýšlet, jak to bude probíhat. Moc se mi nechtělo s upatlanýma zádama od masážního oleje zpátky do košile, ale řekl jsem si, že v nejhorším by se s tím musela hotelová prádelna nějak poprat. Když jsem přišel do “masážní” místnosti, zjistil jsem, že masér mluví trochu španělsky a krkolomně mi vysvětlil, že si mám nechat košili, protože masáž bude nasucho. Po masáži zad v leže následovala taková ta křupací část, kdy se mnou masér všelijak kroutil a moje páteř vydávala křupací zvuky, kterým jsem se musel smát (i maséra jsem svým smíchem nakazil).